Po tom, co jsme klasicky nad ránem dojeli do Graifenburgu, jsme se ubytovali ve svých spacácích a zamhouřili oči. Probudili jsme se do čistého a slunného rána bez obláčků. Hurá na kopec, teď chytit někde nějaký auto na odvoz. Vzhledem k tomu, že probíhaly závody rogal zaujmuli jsme pozice vpředu na parkovišti a jali jsme se odchytávat vývozy ještě před závorou. Nakonec se zadařilo, po tom co jsme přesvědčili řidiče o potřebě startů ze sjezdovky, se jelo nahoru. Po cestě jsme vybírali mince do klobouku a ejhle jedna mince chyběla.......poté se přiznal známý viník. Na toto konto následoval krátký příběh ruského zájezdu, který se choval podle podobného vzorce.Snažil jsem se naznačit, že v tento den by bylo záhodno startovat z východního startu, bezúspěšně, pro většinu přítomných to bylo zřejmě dost daleko.

V 11:00 hodin se začali odlepovat první borci, půlhodinu po nich jsme začali i my, zhruba po půl jedné to začalo chodit konečně i s rozumnými dostupy. Prakticky nulová inverze a modrá termika ukazovala nádherné výhledy na všechny strany. Celou atmosféru umocňovaly i dostupy do 3600 m n.m. Takový den jsem tady ještě nezažil. Až na začátek letu při hrabání se po bublinkách do nízkých  dostupů a závěru, kdy jsem na posledním přeskoku žehral na to, proč já jsem přilétl snad 400 m pod kolegou jsem chvíli zatoužil po lepším křídle. Škrábání se po šprajcech spláchnutých údolkou na konci letu zabralo asi hodinu. Po přistání jsme se rozhodli přesunout na Kobalu. Klasicky v kempu u Villiho s všudy přítomnými kachnami bylo dobře, probrali jsme u pivka tento den. Všichni byli spokojeni.

Na druhý den jsem se chvíli snažil evokovat nápad se Soricou, ale po tom, co jsem prozradil že se tam šlape 200 výškových metrů další přemlouvání už nemělo ani smysl. V momentě, co jsme zaplatili 4euro za start a 10euro za vývoz, jsem si uvědomil, že Sorica je daleko lepší terén nejenom pro dlouhé lety. Na startu je opět poměrně živo. Aspoň, že chroustů se zde vyskytuje dostatek, uklidňuji se. Jako poslední startuji na východní stranu, rozhodnu se letět začátek trochu jinak, směrem nahoru do kopců. Rozmýšlím se, jestli nedám Soricu.... ne jedu klasicky na Krn, cestou potkám poslední padák ze Sorici. Základny jsou snad 400m pod vrchol Krnu, na Stolu je už pěkná deka a pod dekou snad sto padáků. Aha zase nějaké závody, pro jistotu ten chumel oblítám, podlítám. Letím až k poslednímu přeskoku na Gemonu. Zde svahuje několik borců, kteří nevědí zda to skočit. Let v mraku nemusím, můj pocit ještě potvrdí pár kapek do obličeje, tak to obrátím. Z tohoto dne mají všichni kamarádi radost. Tento pocit ještě prohloubíme v Pizzerii v Kobaridu. Jelikož se má počasí další den kazit, rozhodujeme se pro Lijak. Po zaplacení campu u Villiho, kde Slivoň zase zaperlí s tím, že uhradí 1 den místo 2  a s úspěchem pro tentokrát mu to vyjde, vyrážíme na cestu. To jsem netušil, že skončíme zde…polítají nakonec všichni k plné spokojenosti. Jenom Míra je nespokojen, protože si vybral roli chrousta a vyhnil. Na druhý pokus si i on pěkně polítá. Na závěr pokecáme v pizeriji Anja pod Kovkem s moravskou partičkou a čokobaronem. Spokojeni se vydáváme na cestu domů. pěkný prodloužený week !!!!!