Pořád jsem si říkal, že ulovit svoje první kilo nebude lehké. Na jaře jsem se tomu sice přiblížil, ale ještě to nebylo ono, chybělo totiž něco, něco málo. Červencový charakter počasí pomalu pohřbíval naděje, že se to podaří, přívalové srážky a následné teplo vrhalo klima spíše do pásu deštného pralesa i se svojí vlhkostí kulminující někdy až ke 100%. Počasí ve zbytku Evropy nevypadalo o moc lépe. V Alpách se objevil tu a tam jeden letový den, čehož s vervou využívali hlavně místní piloti. Předpovědní modely se úspěšně netrefovaly ani den předem, kdy jsme plánovali létání na druhý den, abychom následující den ráno zase odvolávali naplánovaný výlet. Koncem července se konečně začaly sunout tlakové výše jedná za druhou, jak to známe z klasického schématu letního počasí tu a tam říznuté nějakou rychlou studenou frontou.